Jak se vůbec máš?
Jak bych se měl. Skvěle.
Díky, že se ptáš.
Člověk v hadím těle
jak jinak se cítit může.
Mám slušivý plášť
z opravdové hadí kůže.
Hlouběji když se podíváš,
oceníš hadí vlohy.
Svlékáš se, aniž se odíváš,
přec nikdy nejsi nahý.
To pohodlíčko vležechůze,
jak skvostně chutná prach,
jak krásně tetelíš se v hrůze,
že komus´ ulpíš na botách.
Jen si představ, bratře milý,
zkus být hadem aspoň chvíli;
budeš zemi blíž a blíž.
Pak snad mnohé pochopíš.
Heslo hadí korporace –
děkovných listů stohy:
„Co na tom, že nemám ruce.
Hlavně, že nebolí mě nohy.“
podzim 1997