Na hradě straším zakletém,
do temných pavučin zapleten,
samoten, odsouzen, vězeň ticha.
Svátky mě přepadly – pozdě je honit bycha.
Vánoce jsou vždycky trochu depka.
Po krámech lítáš, na dveře klepe Pepka,
nakonec dárky rozbalíš a koukáš,
jak obal trhá rodina, a broukáš
si v duchu – snad se jim to líbí-
a je to lepší než nevyřčený sliby,
všichni jsou spoky a koukaj´ na telku,
pohádka končí, jdeš hledat přítele, přítelku,
a když je najdeš, koukáš jak vrána,
hektický večery jsou horší nevyspalýho rána.
Šťastný a veselý nejde ti přes pysky,
nemáš co ztratit, nehledíš na zisky.
Šťastný a veselý jsou jednou do roka,
– nemáš svůj den? Tak drž se proroka
jak drobek ve vousech ze sváteční tabule.
Ať chceš či ne, vývěsní´s cedule.
Šťastný a veselý postupně říkáš,
na spousty známých si pomalu zvykáš,
šťastný a veselý pokradmu přeješ…
Hej! Depko štípavá! V koutku se chvěješ.
Svátky jsou od toho, aby se slavily,
za víru, za lásku a taky za víly,
za Boha na nebi, za lidi na zemi…
Tak slavím. Zem budiž lehká mi.
Zem budiž lehká všem,
dosud jak vy tu jsem,
na drny pohlížím prozatím seshora.
Přeju vše dobré všem.
Stín mloka
netvora